There’s no reason to look back in anger on 90s

Autor: Míra

Devadesátá léta v hudbě. Téma, které je tak obsáhlé, že ho nikdy nelze nějak rozumně zpracovat. V devadesátkách se opravdu rozjelo hudební šílenství. Tam, kde v osmdesátých letech se začínalo experimentovat, tak v letech devadesátých se to všechno vyvinulo v ucelenější celky a do mainstreamových vod se začaly mísit všechny možné styly. Pak samozřejmě šílenství okolo grunge, kde nikdo opravdu nečekal, že zrovna tento neuhlazený styl bude tím největším tahákem pro mnoho generací. V Británii zase při obyčejném setkání se vás zeptali místo jména na otázku „Blur nebo Oasis?“. Klasické britské kapely z let předchozích ustupovaly do pozadí a to jen aby mohli vzniknout kapely nové, které definují britpop, ze kterého se bude hojně čerpat v letech následujících. Z hudebních žebříčků začíná pomalu mizet rock ve své klasické podobě a objevují se styly relativně nové. Hip-hop, elektronická muzika a ke konci devadesátých let trip-hop. A aby se devadesátky nenesly jen v pozitivním duchu tak musíme vytknout vznik čistě popových rádiovek (boybandů), které měli z kapes rodičů náctiletých fanynek tahat peníze a jejich umělecká hodnota samozřejmě zůstávala u bodu mrazu, ale tento fenomén se rozjel více až v letech nultých, ale o tom někdy příště. No a nezbývá nám nic jiného než se kouknout na žebříček, který jsem sestavil z alb, které nazývám „Srdcovky z devadesátek“. Není to klasický žebříček s nějakým umístěním tak jako jsme zvyklý od kolegů z NME, je to jen výčet deseti alb. Takže peace with you lads…

Blur – Parklife (1994)

Učebnice britpopu, od které se opravdu učilo mnoho kapel. Album, ve kterém se mísí několik stylů v jeden úžasný celek. Naprostý nadhled a humor dělají z desky klenot, který je hřích nedat do jakéhokoliv žebříčku z devadesátek. Albarn s Coxonem v nejlepší formě, aneb kytarovka jak má být - bez kompromisů. "ALL THE PEOPLE, SO MANY PEOPLE, THEY ALL GO HAND IN HAND HAND IN HAND, THROUGH THEIR PARKLIFE"

Rage Against The Machine – Rage Against The Machine (1992)

Ano v nasranosti na svět nejste sami, jsou v tom s vámi Tom Morello a Zach De La Rocha. Revoluční album, ve kterém uslyšíte rapování a do toho metalové riffy. Jak to funguje? Skvěle, co písnička, to hit. Doslova a taky jako jedna z prvních kapel opravdu veřejně a otevřeně jde proti Americe, rasismu a násilí. "Fuck you, I won't do what you tell me!"

Radiohead – The Bends (1995)

Jedno z nejlepších alb všech dob je možná OK Computer, ale právě proto ho sem nedám a to i přesto, že ho mám opravdu rád. Dám sem radši The Bends, které je na první poslech líbivější a jak je v tomto žebříčku zvykem je plné hitovek. Bohužel hitovek, které se asi do českých rádií nikdy nedostanou, ale to neva v Británii měli obrovský úspěch a kapelu lze brát jako zářný příklad inteligentního rocku. "Her green plastic watering can, For her fake Chinese rubber plant, In the fake plastic earth,That she bought from a rubber man, In a town full of rubber plans, To get rid of itself…"

Nirvana – Nevermind (1991)

Asi by mě většina lidí chtěla zarputile zabít, kdybych sem to album nedal. Právě ta většina těch lidí, kteří znají jenom Smells Like Teen Spirit. Ale nebudeme Nevermindu křivdit, album je to sakra povedené a už opravdu vím, že se opakuju, ale co nadělám, je opět plné hitů. Když pomineme ten profláklý hit, tak je na desce opravdu hodně kvalitních písniček. "And I swear , That I don't have a gun, No I don't have a gun, No I don't have a gun" (no nakonec se to Cobainovi stalo osudným)

 

Kyuss – Welcome To Sky Valley (1994)

Tak a teď něco méně známého. Kyuss je kalifornská kapela z nějakého pouštního města, co hraje Stoner Rock a dokonce stála u zrodu tohoto stylu, který stojí na pomezí metalu, grunge a hardrocku. Jde o komplexní album, které jako celek je klenot. Má skvělý zvuk špinavých kytar a hlavně je téměř neoposlouchatelné. Zakladatelé této kapely jsou Josh Homme a Nick Olivieri, kteří později zakládají kapelu Queens Of The Stone Age, ale o těch až v nultých letech… "I am the demon cleaner who saves the day, I get the backwall and important they'll always stay…"

 Flaming Lips – Soft Bulletin (1999)

Tato zvláštní rocková kapela vydává až na samém konci devadesátek album, které hýří romantickými úvahami a celkově je takové veselé, psychedelické a naprosto originální a donutí vás se zamyslet se nad světem. Tuto desku beru jako základnu, ze které se odráželi v jejich pozdější tvorbě a navíc tato deska dala devadesátkám jeden z největších hitů a to Race for the Prize. "Two scientists were racing
For the good of all mankind, Both of them side by side, So determined"

DJ Shadow – Endtroducing….. (1996)

Další méně známý interpret, který se nepochybně zapsal do historie instrumentálního Hip-Hopu. Nečekejte gangstas ani bitches, nečekejte ani rap. Čekejte inteligentní instrumentální desku s prvky trip-hopu, jazzu a chilloutu. Celé je složeno ze samplů nevydaných skladeb a filmů, čímž se dostalo do Guinnessovy knihy rekordů jako první album složené jen se samplů a opravdu je to strhující zážitek. Závěrem jen takový hudební vsuvka autora pro znalce desky: „Why hip-hop sucks in 96…. It’s the money“

Oasis - (What's the Story) Morning Glory?

Ano ano a také britší alternativní fanoušci by na mě plivali špínu, kdybych tam nedal tyhle floutky. Alespoň je naštvu tím, že nezvolím Definitely Maybe, ale právě toto jejich druhé album, které se jeví o něco lepší. Oasis je dost možná v britských kruzích nejsledovanější kapela devadesátých let. I přesto, že mají velkou antifanouškovskou základnu, se kapele nedá upřít obrovský cit pro hitovky. Lidi, kteří neznají Wonderwall, Don’t look back in anger…jako by nebyli. "And all the roads we have to walk along are winding. And all the lights that lead us there are blinding.There are many things that I would like to say to you, but I don't know how…."

My Bloody Valentine – Loveless (1991)

Nevíte, co to znamená shoegaze? Pusťte si toto album. Album, které patří mezi ty největší legendy, co v devadesátkách vznikli. Je to asi největší zástupce hlasitého popu, jaký kdy snad byl. Dva roky dlouhé nahrávání a tvoření alba, které málem nevzniklo a byla by to sakra škoda. U tohohle alba prostě nešetřím superlativy, a přesto nevím jak nejlépe ho popsat. Pokud jste deskou nepolíbení, no tak šup si ho sehnat. "Close my eyes, Feel me now, I don't know how you could not love me now, You will know, with her feet down to the ground…"

U2 – Achtung Baby (1991)

Poslední desáté místo mě vrtalo hlavou jestli Achtung Baby nebo Red Hoti se svým Blood Sugar Sex Magik ze stejného roku. Nakonec, pro mě, Evropana, jsem zvolil bližší U2. Bližší i tématikou celé desky. Sjednocení Berlína, ve kterém se i část desky nahrávala, dozvuky studené války a celkově složitá situace, která vznikla spojením dvou odlišných kultur. Můžete si přečíst o této problematice mnoho knih, ale když si pustíte tuhle placku, taky chybu neuděláte a to i když zmíněnou kapelu nemáte v lásce. A koneckonců se díky této desce zapsali U2 do rockové historie.

Šmitec, toto je můj žebříček desek, který podle mého nejlépe charakterizuje devadesátá léta a ještě malá rekapitulace kapel, které se sice dostaly do mé nominace, ale bohužel ne do mojí desítky best: 

Nine Inch Nails, Weezer, NAS, Wu-Tang Clan, Pulp, Massive Attack, The Smashing Pumpkins, R.E.M., Alice In The Chains, Faith No More, Beastie Boys, Red Hot Chili Peppers

Příště se těšte na největší hity let devadesátých!