Arctic Monkeys - Suck It And See (zpožděná recenze)

Autor: Míra

Nic není jako dřív a ani Opičáci nezůstali stejný jako dřív, posunuli se dál a reakce na novou desku byli minimálně rozporuplné, jedni nadávali, že tomu chybí energie a druzí na větší uhlazenost a jiní zase na unylost a nudu. Mě osobně deska při prvním poslechu celkem zklamala. Těšil jsem se na to, že to bude temnější a celkově větší nářez, než předchozí deska. Myslel jsem si to naivně po zhlédnutí parádního videa na první singl desky „Don’t sit down, cause I moved your chair“. Deska vyšla, ale byla poměrně jiná než moje očekávání a přesně jak kritici říkali: byla trochu bez energie, unylá a víc uhlazená. Na první poslech se mi nezalíbila, ale měla takový zvláštní kouzlo, které mě nutilo si jí poslechnout znova a znova. Po pár posleších jsem však měl jasno, deska je skvělá a ty negativní vlastnosti k ní patří a bez nich by nedosahovala takových kvalit. Deska je místy rychlá, místy pomalá, ale jako celek je skvělá. Hellcat Spangled Shalalala definuje současný britpop se vším všudy, v Library Pictures doznívá ještě Humbug, Brick by Brick i přesto, že textová stránka je jednoduší, tak je to pořád nářez, ale vrcholem alba je pro mě osobně Black Treacle nebo Reckless Serenade, tyto dva kousky vystihují celou náladu alba. Po hudební stránce, nic co bychom neznali: bicí, basa, nádherně znějící kytary, které tentokrát znějí opravdu poklidněji než kdykoliv předtím. Texty jsou celkem povedené, některé jsou sice jednodušší a to bych možná trochu vytknul, protože srovnání s prvním albem, co se textů týče, není opravdu na místě. Další co bych vytknul je album jako celek, již zmiňovaný první singl Don’t sit down… mi do celkového pojetí desky moc nesedí a může působit nekompaktním dojmem a takových kousků je tam víc, ale není to nic tak strašného, co bychom nesnesli. Na Opicích se mi prostě líbí, že mají odvahu se změnit a utrhnout se ze zajetých kolejí a ještě si za tím stát.  Jsem zvědav na další desku a pevně doufám, že se mi taky nebude líbit na první poslech. Deska i přes své chyby má skvělé kouzlo, a pokud se vám na první poslech nelíbí, dejte jí šanci a věřte mi, že budete odměněni a navíc se jen tak neoposlouchá.

Hodnocení: 9/10

Vypsaná fixa- Vše za 39 (Video)

Autor: Vojta

Jedná se o první singl z nové desky Detaily. Můj první dojem z toho klipu byl rozpačitý a zvláštní. Avšak poté, co jsem si ho pustil znova a znova a znova, začal jsem pomalu k tomuto počinu získávat více a více sympatií. Písnička mi pronikala do krevního oběhu, až se dostala do srdce, kde doufám, že zůstane hodně dlouho. Samotné video mně asociovalo Červeného trpaslíka, konkrétně díl Pozpátku. V klipu jsou zajímavé osoby, kteří tam vystupují. Zejména skladatel a dirigent Petr Wajsar, onen majestátný dirigent u orloje, je impozantní postava, jakoby dirigující celý svět od Prahy po Tokio. Celkově celý klip je nabitý prazvláštními postavami, z nichž každá si žije ten svůj soukromý příběh. Pouze by bylo dobré, kdyby si ještě takovou práci dali tvůrci i s příběhem, který trošku pokulhává. To však nic nemění na tom, že po technické stránce je klip propracován a zvláště záběr s kafem je velice dobře natočen, koncemkonců i výběr písničky je zdařilý. Takže teď se zbývá jen zeptat, jaký další detail si vybere Vypsaná fixa jako svůj další klip?!

Video-8/10
Skladba-9/10

Clap Your Hands Say Yeah - Hysterical

Autor: Vojta

K těmto chlapíkům z Brooklynu jsem vlastně přišel jako slepý k houslím.Jednou jsem si procházel novinky na New Music Express a najednou jsem tam zahlédl Clap Your Hands Say Yeah, což v překladu do češtiny znamená „ tleskejte a řekněte yeah“. Hned to upoutalo mojí pozornost, a tak jsem neváhal zajímat se o tuto kapelu více do hloubky. Už jen ten název je chytrý, vtipný a originální. Představte si, jste na festivalu, přijde tam moderátor a zakřičí CLAP YOUR HANDS SAY YEAH!! Člověk neví, jestli se tak jmenuje kapela nebo jestli vás jen burcuje k tomu, aby jste tleskali.

 Přejděme však již k samotnému albu. Na desku Hysterical si museli fanoušci Clap počkat pěkných pár let, přesněji dlouhé čtyři roky. Určitě máte na jazyku otázku, zda se to vyplatilo?? Dá se říci, že ano. Deska má typický takzvaný indie zvuk a celkově jsou tam dost slyšet britské vlivy, kterými byli Clap ovlivněni. Osobně konstatuji, že na Hystericlu mají Clap vážnost Radiohead a hravost The Cure.

 Sám zpěvák má dosti podobný hlas jako Thom York z již dříve zmiňovaných Radiohead. To však neznamená něco záporného. Na koncertě, mu to pravda, někdy trošku ujíždí, ale na desce zpívá čistě a zajímavě.

 Hned ze začátku se vás dostanou dvě nejvíce odpichové písničky. Je to singlová Same Mistake a titulní Hysterical. Lidovým jazykem řečeno „ má to prostě koule“ . Obě tyto písničky mají v sobě optimistický náboj.Člověk si je pustí, když jede autem od své milé a má chuť skákat do vzduchu jako hopík. Další singl z této desky je Maniac. Na této písničce se z velké části podepsala kytarová linka a trumpety, který jí dávají šťávu a údernost, jenž trvá a nepovoluje po celou dobu skladby. Po poslechu Katamine and Ecstasy mi vyplavalo v mysli jméno The Cure. Hlavně kytara, ale i basová linka, bicí a zpěv nese znaky typické pro The Cure. Celá písnička je odlehčená a člověk má pocit, že zrovna pluje na obláčku z peří a nic ho netíží. Z těch pomalých kousků jsou tu například Misspent Youth, Idiot nebo snová In a Motel, u které bych poukázal na zvláště překrásný text.

 I na tomto albu najdeme mínusy. Po několikátém poslechu člověku začne u některých písniček trošku vadit, někdy až moc, zpěvákův ukňouraný hlas. Into Your Alien Arms nebo Siesta(For Snake) jsou skladby, které kdyby na albu nebyly, tak by se z hola nic nestalo. Jsou zbytečně utahané a zajímavostmi také moc nepřikypují. Až na tahle místa je však deska Hysterical příjemná záležitost a ideální na poslech, když si chce člověk odfouknout po těžkém dni. Rozhodně stojí za poslechnutí, srdíčka.

Hodnocení: 7/10

Arctic Monkeys - Suck It And See (Video)

Tak tu máme další videoklip z posledního alba arcticů, když si zvykneme na pomalejší styl, ve kterém se celé album nese, tak budeme odměněni skvělou písničkou s ještě lepším videoklipem. Ten vypráví o jednom motorkáři, jeho přítelkyni, jeho gangu a cestami skrz Spojené Státy. Suck it and see je zatracení s trochou ironie.

Song: 8/10
Video: 9/10

Feist - Metals

Autor: Míra

Bez mučení se přiznám, že jsem neměl ani tušení o tom, že tato deska má vyjít. O to větší je překvapení, že vyšla a ještě větší, že je opravdu kvalitní. Feist se od předchozího alba trochu změnila, ale pořád je jí na novém albu poznat. Deska vyšla opravdu ve správný čas, je skvěle melancholická a skvěle se hodí k podzimu, ale není to žádný kýč. Představte si to jako kulisu takové obyčejné podzimní procházky a ještě k tomu je Feist z Kanady, takže si spíš představte podzim v Kanadě :-). Na albu jsou většinou celkem pomalejší kousky, ale rozhodně nepostrádají energii. Na první poslech chybí taková hitovost, ale zase je mnohem příjemnější se do desky zaposlouchat a hledat si tam oblíbené pasáže, protože Feist má pro tyhle věci opravdu neobyčejný cit a je to skutečná umělkyně, podpořená svým jemným hlasem, který přiznávám, ne každému může vyhovovat. Na první poslech mě na albu asi nejvíce zaujala dojemná Graveyard, která ke konci dostane nádherný refrén. Po stránce hudební se vše nese v takovém indie-folkovém duchu a je to také velice jemná záležitost, s nástroji je nakládáno velice rozumně a každý nástroj má v písničce se své místo a nikdy není jen do počtu a to všechno podpořeno melancholickými texty pro Feist už tak trochu typické. Když to shrnem tak Metals je povedené a kvalitní album, kterému tak trochu chybí nějaký ten zásadní hit, ale na druhou stranu díky tomu má deska atmosféru a je na ní cosi magicky přitažlivého, takže u jednoho poslechu rozhodně nezůstanete. Na podzim nemohu doporučit nic jiného. Ještě bych rád zmínil obal desky, který patří k letošní špičce a skvěle vystihuje její náladu.

 

Hodnocení: 8/10