Bez mučení se přiznám, že jsem neměl ani tušení o tom, že tato deska má vyjít. O to větší je překvapení, že vyšla a ještě větší, že je opravdu kvalitní. Feist se od předchozího alba trochu změnila, ale pořád je jí na novém albu poznat. Deska vyšla opravdu ve správný čas, je skvěle melancholická a skvěle se hodí k podzimu, ale není to žádný kýč. Představte si to jako kulisu takové obyčejné podzimní procházky a ještě k tomu je Feist z Kanady, takže si spíš představte podzim v Kanadě :-). Na albu jsou většinou celkem pomalejší kousky, ale rozhodně nepostrádají energii. Na první poslech chybí taková hitovost, ale zase je mnohem příjemnější se do desky zaposlouchat a hledat si tam oblíbené pasáže, protože Feist má pro tyhle věci opravdu neobyčejný cit a je to skutečná umělkyně, podpořená svým jemným hlasem, který přiznávám, ne každému může vyhovovat. Na první poslech mě na albu asi nejvíce zaujala dojemná Graveyard, která ke konci dostane nádherný refrén. Po stránce hudební se vše nese v takovém indie-folkovém duchu a je to také velice jemná záležitost, s nástroji je nakládáno velice rozumně a každý nástroj má v písničce se své místo a nikdy není jen do počtu a to všechno podpořeno melancholickými texty pro Feist už tak trochu typické. Když to shrnem tak Metals je povedené a kvalitní album, kterému tak trochu chybí nějaký ten zásadní hit, ale na druhou stranu díky tomu má deska atmosféru a je na ní cosi magicky přitažlivého, takže u jednoho poslechu rozhodně nezůstanete. Na podzim nemohu doporučit nic jiného. Ještě bych rád zmínil obal desky, který patří k letošní špičce a skvěle vystihuje její náladu.
Hodnocení: 8/10
Žádné komentáře:
Okomentovat