Noel Gallagher's High Flying Birds - Noel Gallagher's High Flying Birds

Autor: Vojta

Oasis - Wonderwall, Talk tonight, Slide away, Sad song, Masterplan, Don‘t look back in anger. Tato brit-popová legenda a s ní mnoho dalších světově profláknutých hitů si člověk vybaví, když uslyší jméno Noel Gallagher. Každý, kdo se o Oasis, potažmo o britskou scénu zajímá, zná skutečnost, že 80% písniček v Oasis vymýšlel Noel Gallagher (až samozřejmě na pár výjimek ( Songbird nebo I‘m outta time), ale ty by se daly na spočítat na prstech jedné ruky. Tím nechci umenšovat roli Liama v kapele (i když možná chci?...), jen bych chtěl říct, že nemůžeme čekat od člověka, který dělal převážně svoje písničky po dobu 25 let pod hlavičkou Oasis, aby na své sólovce otočil list a hrál něco úplně jiného. Jednak je to naivní a jednak je to - dalo by se říct - zhola nemožné. Každopádně mě rozpad Oasis jako každého fanouška hluboce zasáhl. Ještě více mě ale zasáhla situace, která se rozvinula po rozpadu. Liam si založil se zbývajícími členy skupinu Beady Eye. Upřímně - moc dobře s tím nepochodili. Byl to takový hodně slabý odvar, až tuctová záležitost, kterou nemá ani smysl špinit si hlavu a zvukovody. Liam to sice jako obvykle obalil velkohubými řečmi, jak je jeho deska to nejlepší, co planeta od jeho ksichtu spatřila, ale to bylo celkem houby platné.

            O to více jsem se těšil na debut Noela Gallaghera. Noel na rozdíl od Liama to nikam nehrotil, fanoušky nechal čekat, až se někdy ptali, jestli to, že bude vydávat solové album, není takhle náhodou fake. Různě to odkládal, mlžil a měnil. Dobrý komereční tah, koncemkonců..., až to konečně přišlo, nejdříve ve formě prvního singlu The Death of you and me, která připomínala jeho písničku Improtance of being idle z alba Don‘t believe in truth. To ovšem vůbec nevadilo, písnička  byla chytlavá, rázná, nijak nic neprotahovala - prostě dobrá rádiovka, a ne v hanlivém slova smyslu. Jak já říkám: „typická Noelovina, hehe“.

            Nakonec  deska vyšla 17. října roku 2011. Hned po prvním poslechu člověka zaujmou tahouni tohoto alba, jakými jsou If I had a gun, The death of you and me, Aka what a life nebo Stop the clock. Jednoduše singly jako vyšité. Splňují všechno to co má singl obsahovat, což je melodičnost, údernost, epochálnost a jednoduchost. Po několikátém poslechu si všimneme několika zaprášených klenotů, jež se lesknou až úplně v rohu - Soldier boys and Jesus freaks nebo I wanna live in a dream in my record machine. Uvnitř I wanna live in a dream in my record machine  je jednoduché, úžasné sólo, které si na nic nehraje. Nejsou to takzvané kytarové orgasmy; je to krátké, jednoduché a stylové. Co by si člověk mohl víc přát? Co se týče zpěvu, tak ten je zvládnutý na jedničku. I když Noel jednou vyhodnotil svůj zpěv, že zní jako pytel sraček, tak teď bych si dovolil mu odporovat. Zpěv je čistý, nekolísá a ve výškách je čistý a sebejistý.  Zvlášť v přechodech z normální polohy do vyšší zní jeho hlas naprosto epochálně. Celá deska je stavěna na heslu „v jednoduchosti je krása“. I když toto album není nějak zvlášť objevné, je to záruka 100% poctivé brit-popové práce, která stojí za poslechnutí. Je to stará škola, nic míň, nic víc. Jinak řečeno: poctivě odvedená práce bez zbytečných sračiček okolo. Listen, kids:  Noel – Liam: 1:0!

8/10

Vypsaná Fixa- Detaily

Autor: Vojta

Dva roky uplynuly jako voda a Vypsaná fixa je tu zase zpět se svým prapodivným světem. Noříme se do tohoto kouzelného světa, který dosti připomíná takové menší sídlištní panoptikum s postavami, jež v průběhu celého alba jakoby zázrakem ožívají. Ožívají tak moc, že člověk cítí, jakoby byl v tom příběhu sám osobně. Potkáváme tu starého známého Ýmo Mihae, ale i nové hrdiny tohoto rozmanitého světa například Bubetku, Bibi Balderis, agenta Coopera a mnoho dalších.

            Márdi opět nezklamal - co se týče textů i témat. Celé Detaily jsou zaměřeny na „obyčejný“, mnohému jistě známý, sídlištní život. Jednoduše řečeno - jsou to věci velice blízké každému z nás. Sám Márdi vytvářel všechny texty na San Piegském sídlišti při pravidelných procházkách s kočárkem a mp3kou v uších, když sledoval obyčejné příběhy lidí. Další důkaz, že i obyčejné věci nemusí byt vůbec obyčejné - spíše naopak - záleží pouze na člověku, jak se těchto „obyčejných“ věci ujme, zda fádně či kreativně. Toto umí Márdi bravurně, jen co je pravda.

            Na desce se nacházejí věci veselé, ale i takové, které jsou absolutně mimo čas a prostor, a také skladby při jejichž poslechu přeběhne mráz po zádech. Taková mimoprostorová je Nájemník, který trošku připomíná Okresního knihovnu. Ne však melodií, ani textem, ale svou neobvyklostí. Při poslechu má posluchač pocit, že se nachází ve strašidelném snu, ze kterého se nemůže a nemůže probrat. Jsem zvědav, jak bude znít na živo. Další skladbou, kterou bych takzvaně vypíchl, jsou Jizvy, jež svou naléhavostí člověka vezmou za srdce. Co typicky fixovské písničky? Jsou zde také? Ano, jsou - od punkový Lujza a Telma přes chytlavou a zároveň otevírací Show pana Loba až po titulní skladbu Detaily, kde má Márdi trefné úsloví „hrdinové nekecaj a jdou do tmy“. Osobně si myslím, že je to velice přesně výstiženo. Klenotem na Detailech je však Bibi Balderis jež mě krásně kvílivou kytarou doplněným veršem „zákon o zachování velikosti citu / v jeho bytu / nefunguje už pár let“ naprosto odzbrojila. Detaily nejsou zakončeny žádným happyendem běžných bečkových dojáků, ale snad nejdepresivnější věcí, která se na tomto albu nachází. Sám název Dohasnul vypovídá sám za sebe. Mardi se s námi v Dohasnul loučí slovy „Hele / tak jo / tak jo / opustíme San Piego / má v sobě oheň  / a dějou se tu divný věci…“ Po těchto slovech přeběhne člověku ne jednou mráz po zádech.

            Mínusy? Těžko říct, když ani obalu není co vytknout - žádný kýč; prostě vkusně odvedená práce. Jedině snad, že by někomu mohlo delší dobu trvat, než se do alba proposlouchá, ale to už záleží na individuálních dispozicích posluchačů. Sám bych si to dovolil vyjádřit následovně:,,Detaily jsou jako vzteklý pitbull, jednoduše kousne a nepustí!

Hodnocení: 9/10

Princess Chelsea - The Cigarette Duet (Video)

Ona ráda kouří cigarety, on nerad, hádají se spolu v bazénu. On je nepotřebuje k tomu, aby byl cool. Ona říká, že je to jen dvakrát týdně. Já říkám, že se to dobře poslouchá a vlastně se na to i dobře kouká, akorát se tam nic moc neděje. Vokály jsou přijemné, zvukový projev není špatný a celkově je to tak trochu úlet, ale proč ne...

Písnička: 8/10
Video: 7/10

Tata Bojs - Opakování

 Autor: Míra

Ležatá osmička je pro mě album roku na české scéně. A tento videoklip to jen potvrzuje. Když jsem slyšel "Opakování" poprvé, ještě před vydáním desky, tak jsem byl zklamán, ale po vydání mi tato písnička skvěle zapadla do kontextu alba a nedám na ní dopustit. Tatáči už si utahujou sami ze sebe a v klidu by mohli jít vzorem všem českým mainstreamovým kapelám, protože tatáči narozdíl od zbytku českého mainstreamu opravdu za něco stojí.

Písnička: 10/10
Video: 9/10

The Vaccines – What Did You Expect From Vaccines?

Autor: Míra

Vaccines byli ještě před vydáním svého debutu docela vyhajpovaný na ostrovní scéně a očekávalo se od nich celkem dost. A jestli to splnili nebo ne, na to neexistuje jednoznačná odpověď, ale i tak natočili album, které si zamilujete při prvním poslechu, připomene vám dnes už zatracovaný indie zvuk v té nejčistší podobě. Žádné experimentování s elektronikou nebo psychedelické výjevy, zde se totiž jedná o tu nejklasičtější britskou kytarovku podpořenou sympatickým zpěvem a typickým britským soundem. Trh je sice kytarovkama poněkud přesycen, ale i tak mi připadá, že Vakcíny si vzali to nejlepší z něho a udělali takovou best-of-ku. K plusu si přičtěte fakt, že každá písnička na albu by mohla být v klidu singl a není tam jediné hluché místo. Po textové stránce je to taky vcelku taková indie klasika. Láska, sex, bohémský život a to všechno s patřičným nadhledem, kde se sice nejedná o Shakespearovská díla jako například The Streets, ale jako kulisa takové pohody to krásně stačí. Stopáž okolo třiceti pěti minut je naprosto ideální, než deska začne nudit, tak skončí. V dnešní době to mají kytarovky jako Vakcíny poměrně těžké, jelikož debutová alba Strokes a Libertines nastavily laťku zatraceně vysoko a ne každému se je podaří překonat a jen málo kapel je lepších nebo stejně dobrých. Někteří se zase vezou na slávě oblíbeného indie soundu a proto musím Vaccines pochválit, jelikož po dlouhé době konečně deska, která baví, zaujme a přesvědčí vás, že tento styl má ještě pořád, co nabídnout. Z písniček bych vyzdvihl „All in White“ a „Post Break-up Sex“, které jsou jednoduše geniální.  Závěrem: What did you expect from vaccines? Popravdě? Ne mnoho a byl jsem mile překvapen….osmičku si zaslouží. Tečka.

Hodnocení: 8/10

slyšeno na www.grooveshark.com