Dva roky uplynuly jako voda a Vypsaná fixa je tu zase zpět se svým prapodivným světem. Noříme se do tohoto kouzelného světa, který dosti připomíná takové menší sídlištní panoptikum s postavami, jež v průběhu celého alba jakoby zázrakem ožívají. Ožívají tak moc, že člověk cítí, jakoby byl v tom příběhu sám osobně. Potkáváme tu starého známého Ýmo Mihae, ale i nové hrdiny tohoto rozmanitého světa například Bubetku, Bibi Balderis, agenta Coopera a mnoho dalších.
Márdi opět nezklamal - co se týče textů i témat. Celé Detaily jsou zaměřeny na „obyčejný“, mnohému jistě známý, sídlištní život. Jednoduše řečeno - jsou to věci velice blízké každému z nás. Sám Márdi vytvářel všechny texty na San Piegském sídlišti při pravidelných procházkách s kočárkem a mp3kou v uších, když sledoval obyčejné příběhy lidí. Další důkaz, že i obyčejné věci nemusí byt vůbec obyčejné - spíše naopak - záleží pouze na člověku, jak se těchto „obyčejných“ věci ujme, zda fádně či kreativně. Toto umí Márdi bravurně, jen co je pravda.
Na desce se nacházejí věci veselé, ale i takové, které jsou absolutně mimo čas a prostor, a také skladby při jejichž poslechu přeběhne mráz po zádech. Taková mimoprostorová je Nájemník, který trošku připomíná Okresního knihovnu. Ne však melodií, ani textem, ale svou neobvyklostí. Při poslechu má posluchač pocit, že se nachází ve strašidelném snu, ze kterého se nemůže a nemůže probrat. Jsem zvědav, jak bude znít na živo. Další skladbou, kterou bych takzvaně vypíchl, jsou Jizvy, jež svou naléhavostí člověka vezmou za srdce. Co typicky fixovské písničky? Jsou zde také? Ano, jsou - od punkový Lujza a Telma přes chytlavou a zároveň otevírací Show pana Loba až po titulní skladbu Detaily, kde má Márdi trefné úsloví „hrdinové nekecaj a jdou do tmy“. Osobně si myslím, že je to velice přesně výstiženo. Klenotem na Detailech je však Bibi Balderis jež mě krásně kvílivou kytarou doplněným veršem „zákon o zachování velikosti citu / v jeho bytu / nefunguje už pár let“ naprosto odzbrojila. Detaily nejsou zakončeny žádným happyendem běžných bečkových dojáků, ale snad nejdepresivnější věcí, která se na tomto albu nachází. Sám název Dohasnul vypovídá sám za sebe. Mardi se s námi v Dohasnul loučí slovy „Hele / tak jo / tak jo / opustíme San Piego / má v sobě oheň / a dějou se tu divný věci…“ Po těchto slovech přeběhne člověku ne jednou mráz po zádech.
Mínusy? Těžko říct, když ani obalu není co vytknout - žádný kýč; prostě vkusně odvedená práce. Jedině snad, že by někomu mohlo delší dobu trvat, než se do alba proposlouchá, ale to už záleží na individuálních dispozicích posluchačů. Sám bych si to dovolil vyjádřit následovně:,,Detaily jsou jako vzteklý pitbull, jednoduše kousne a nepustí!
Hodnocení: 9/10
Žádné komentáře:
Okomentovat