Autor: Míra
Kapela, která hraje podobnej styl jako White Stripes (je to taky duo) a pojmenuju své album stejně jako auto, ve kterém jezdí Earl Hickey (i když na obalu je asi nějaká jiná popelnice) nemůže být v základu špatná a taky není. Jejich sedmé studiové album je velmi příjemné překvapení s velmi pěkným zvukem a na to že jsou v Balck Keys jen dva, tak rámusu taky natropí dost. Po instrumentální stránce není kapele co vytknout, bicí znějí opravdu nářezově, kytara špinavě a vyloženě si autor s ní vyhrává a občas střihne nějaké to sólíčko. Hlas je taky velmi hezky poslouchatelný. Místy nějaký pomalejší akustický nájezd na písničku, který je snad schválně nahraný i s chybama, ale vůbec to nevadí a neruší to celkový dojem, ba naopak, máte pocit, že právě takhle by měl vypadat moderní rock’n’roll. Texty tak trochu místy připomínají White Stripes a celkově nijak nesměřují tak do hloubky, ale u tohoto stylu je to zcela normální. Album jako celek nemá hluchá místa a stopáž okolo 38 minut je tak akorát. Album uteče hned a určitě si ho budete chtít poslechnout ještě jednou. Některé písničky si zamilujete hned, k jiným si budete tvořit vztah o něco dýl, ale na druhou stranu album má velký potenciál se neoposlouchat po pár přehráních. Celkově, když to shrnu, tak deska se velmi povedla a určitě stojí za to si na ní najít čas, už jenom kvůli bicím, která mě prostě z nějakýho důvodu dostala a hlavně kvůli tomu, že album jako celek je plný hitů a nemá slabá místa. Dávám devítku a jeden bod dolů za to, že to není zase nějaký dobový milník a taky proto, že ke konci trochu dochází dech, ale taky je to asi tím, že jsem si na tu hitovost zvyknul....a jestli vás už nebaví The Dead Weather tak tady je taky řešení...a ještě jedna věc The Black Keys jsou v zámoží asi velká kapela protože na festivalu Coachella jsou napsaní jako hlavní headliner spolu s Radiohead a "menší" kapely jsou až pod nima, no posuďte sami ZDE.
Kapela, která hraje podobnej styl jako White Stripes (je to taky duo) a pojmenuju své album stejně jako auto, ve kterém jezdí Earl Hickey (i když na obalu je asi nějaká jiná popelnice) nemůže být v základu špatná a taky není. Jejich sedmé studiové album je velmi příjemné překvapení s velmi pěkným zvukem a na to že jsou v Balck Keys jen dva, tak rámusu taky natropí dost. Po instrumentální stránce není kapele co vytknout, bicí znějí opravdu nářezově, kytara špinavě a vyloženě si autor s ní vyhrává a občas střihne nějaké to sólíčko. Hlas je taky velmi hezky poslouchatelný. Místy nějaký pomalejší akustický nájezd na písničku, který je snad schválně nahraný i s chybama, ale vůbec to nevadí a neruší to celkový dojem, ba naopak, máte pocit, že právě takhle by měl vypadat moderní rock’n’roll. Texty tak trochu místy připomínají White Stripes a celkově nijak nesměřují tak do hloubky, ale u tohoto stylu je to zcela normální. Album jako celek nemá hluchá místa a stopáž okolo 38 minut je tak akorát. Album uteče hned a určitě si ho budete chtít poslechnout ještě jednou. Některé písničky si zamilujete hned, k jiným si budete tvořit vztah o něco dýl, ale na druhou stranu album má velký potenciál se neoposlouchat po pár přehráních. Celkově, když to shrnu, tak deska se velmi povedla a určitě stojí za to si na ní najít čas, už jenom kvůli bicím, která mě prostě z nějakýho důvodu dostala a hlavně kvůli tomu, že album jako celek je plný hitů a nemá slabá místa. Dávám devítku a jeden bod dolů za to, že to není zase nějaký dobový milník a taky proto, že ke konci trochu dochází dech, ale taky je to asi tím, že jsem si na tu hitovost zvyknul....a jestli vás už nebaví The Dead Weather tak tady je taky řešení...a ještě jedna věc The Black Keys jsou v zámoží asi velká kapela protože na festivalu Coachella jsou napsaní jako hlavní headliner spolu s Radiohead a "menší" kapely jsou až pod nima, no posuďte sami ZDE.
Hodnocení 9/10
Žádné komentáře:
Okomentovat