Autor: Míra
Když s úctou kopírujete všechny ty
post-punky, všechny ty Joy Divisiony, Editory, Interpoly, bůhví,
co ještě a k tomu přidáte dostatek vlastní šťávy, zákonitě
vzniká kvalitní deska. Už dlouho mám National v záložkách a
pořád ne a ne se k tomu dokopat, jenže teď, když je takové
ticho po hudební pěšině, tak jsem se k tomu dostal a nadávám
si, že ne dříve. Zajímavé, avšak přímočaré hudební aranže, vyvážené dostatkem nápadů, dělají každou písničku jinou a
přesto si Boxer zachovává kompaktní tvář. Sem tam smyčce nebo
klávesy, ale především je to kytarovka a vězte, že vesele to
moc nezní, ale právě to se nám na post-punku líbí. A na rozdíl
od konkurence je deska příjemná už na první poslech a stále
nabízí nové a nové věci k zalíbení. Díky ní jsem si
uvědomil opravdovou lásku k hudbě, lásku právě k tomu
objevování nových a nových věcí, díky kterým desku zbožňujete
každým poslechem víc. Od dob Turn On The Bright Lights nejlepší
deska tohohle žánru. Má ode mě palec nahoru a hvězdičku k tomu.
(ano se se zpožděním pěti let! Vím.) Jasná desítka bez
kompromisů.
10/10
Žádné komentáře:
Okomentovat