Pojďme se podívat, proč tomu tak je. První tóny songu Tired Of Sex nejsou moc pro uši příjemné, ale po plném rozeznění, kdy se ukáže, že se jedná o vcelku jednoduchou a hlasitou písničku, tak obavy rychle ustupují a v podobném hudebním vyjádření se nese víceméně celé album.  Příjemný vokální projev zpěváka Riverse Cuoma, který vždy skladbu sympaticky otevře a pak v refrénu se teprve rozezní naplno, místy až do řevu a to vše za doprovodu hlasitých a řízných kytar. Zkrátka a dobře hudebně by Pinkerton rozhodně obstál, je hlasitý, dostatečně alternativní, nevtíravý a rozhodně svým způsobem originální a to i po těch letech. Textová stránka tohoto alba si zaslouží podrobnější rozebrání. Rivers Cuomo studoval Harvard a při tom začínal být rockovou hvězdou, kterou do těchto výšin vyneslo předchozí album. Na albu se tak odráží jeho bývalé lásky, můžeme i celkově říct, že vztahy jsou na albu řešeny a celková deziluze z toho být rockovou hvězdou. Témata nic moc originální, ale způsob, jakým jsou podávány, je geniální. Jde o absolutní upřímnou sebereflexi. Weezer v čele s Riversem je kapela, která na sebe hledí ironicky, sebekriticky a umí se povznést a udělat si ze sebe srandu. Texty jsou místy jednodušší, než byste čekali a právě to dělá Weezer tím, čím jsou. V první již zmiňované skladbě Rivers vykládá, že ho nebaví sex a vyjmenuje asi tak osm holek, se kterými má jaký den sex a hned na začátku druhé písničky s ledovým klidem pronese, že už začíná být vážný (Uh-huh, This is beginning to hurt, This is beginning to be serious) a začne zpívat o svém ne moc dobrém přístupu k ženám. Skladba Across The Sea je sama o sobě komedie jak poleno, ale pořád tak vznešeně upřímná. The Good Life je asi nejznámější skladba, která má líbivý refrén a je taková textově nejnormálnější, Pink Triangle je další singl, ale posuďte sami „I'm, dumb, she's a lesbian, I thought I had found the one, we were good as married in my mind, but married in my mind's no good“. Závěrečná Butterfly je takové zamyšlení nad sebou samými, kde jsou vyřčeny sliby, které nebyly a nebudou nikdy splněny, protože Weezer a Cuomo jsou teď bohužel/naštěstí jinde.
            Celkově, kdybych měl Pinkerton shrnout, tak je to hlasité alternativní album, kde text perfektně koliduje s hudební stránkou a kapela se nám zde představuje sebekriticky, upřímně, ztřeštěně a to všechno je tak přesmíru originální, že kultovní status mu ani já neupřu.