White Stripes, The Racontreus a Dead Weather - tři skupiny, které spojuje jedna osoba, a to osoba Jacka Whitea. Osobně jsem ho nikdy moc nežral, kromě alba Elephant (vrchol White Stripes), ani pořádně nevím proč… Věděl jsem sice o jeho hudebních kvalitách a přednostech, ale stejně…, prostě - stručně řečeno, doposud na milého Jacka nenastal ten pravý čas. Až nyní se to stalo - Jack White natočil v Nashvillu svojí první sólovku, i když on tvrdí „Ona to byla vlastně náhoda“ a ať hodí kamenem na monitor ten, komu se to v životě aspoň jednou nepodařilo. Ještě by bylo dobré dodat, že deska Blunderbuss spatřila světlo světa rok poté, co se White Stripes rozpadli, což mělo jistě kreativní aspekt na celou podobu desky.
První
dotek s deskou byl prostřednictvím singlu Freedom at 21 a musím
říct, nebylo to příliš povedené napoprvé.
Měl jsem pocit, jakoby se Jack White sám vykradl - základní riff ze Seven
nation army dosadil do téhle, jinak dobré písničky. To byla ta věc, která
trošku kalila ten rybníček jménem Freedom at 21.
Po nějaké době jsem se zase k němu vrátil, když už celá deska byla na
světě a byl to úplně jiný level. Nejenže
je Jack White hudebník ze staré školy, ale je to i velice šikovný aranžér.
Deska je propracovaná a nedochází jí dech, a to ani u klidnějších písniček jako
je I Guess I Should Go to Sleep (mimochodem
úžasná písnička na spaní, nejen podle názvu). Celé album podpírá Jackův klavír,
který plní roli hlavního nosníku. White dokazuje, že bezvadně ovládá nejenom
kytaru. Blunderbuss obsahuje i klasické garagové pecky, hned druhá v úvodu
se na nás vyvalí Sixteen saltines, Freedom at 21, u který už kašlu na to,
jestli je ten riff vykradený nebo ne, ta samotná písnička má potencionál a je
až neskutečně drzá. Za zmínku určitě
stojí první singl z této desky Love Interruption,
což je vlastně emocemi naplněný duet s Ruby Amanfu. Celé by se to dalo shrnout tak, že Jack White
dva měsíce nedumá ve studiu nad zvukem snaru a nad tím, aby ten zvuk byl bez
sebemenší chybičky a geniální, jako někteří pseudo-umělci, ale prostě to
nahraje, jak to leží a stojí. Díky tomuhle a i jiným věcem má Blunderbuss duši
a ksicht hodný podívání se do zrcadla.
Žádné komentáře:
Okomentovat