Autor: Míra
Nová placka Horrors? Proč se jako jmenují Horrors? Proč nad tím uvažuju? Jdete si takhle po pláži kolem moře, ale ne žádná kýčovitá scéna, je pod mrakem a nejste zrovna na slunných plážích, spíš bych to viděl na severní Anglii. Mraky jsou i přesto nádherné a dá se v nich dokonce vyčíst příběh a ne ledajaký, příběh, jehož tempo je pokaždé jiné a stejně jako barvy, obzvláště nekonečně modrá. Příběh začíná probuzením a snahou změnit déšť, který padá z oblohy naprosto spontánně, nechávajíc za sebou hřejivý pocit. Posouváme se dál a vidíme, co všechno nám obloha dokáže nabídnout, je to hodně citová a hluboká záležitost. Záležitost, která se i po několikátém opakování zdá stále jedinečná. Jen zavřít oči a ponořit se do světa oblohy, mraků a nebe, jakési psychedelické lehkosti a barev. Najednou si uvědomíte, že na nástrojích nezáleží, je vám všechno jedno a zajímá vás jen výsledek, který je nadpřirozeně dokonalý. Čas, který jen plyne, a my s tím nemůžeme nic udělat, jen Skying o tom dokáže přemýšlet s nadsázkou a lehkostí. Nová placka Horrors? Skvělá! Proč se jmenují Horrors? Po téhle desce nevím? Proč nad tím teda uvažuju? Protože SKYING. Horrors opět překročili svůj stín a posunuli se opět úplně jinam. Z ponurého avšak velice dobře zvládnutého post-punku se přesunuli do mnohem vzdušnějších poloh, které jim prostě sedí. V tomto roce jsem slyšel snad jediné album, které by bylo lepší (PJ Harvey) a že jich vyšlo dost. Horrors jednoduše vydali album, které bude po roce 2020 zaplňovat žebříčky nejlepších alb za poslední dekádu. Dost tlachání o něčem, o čem jde tlachat těžko, pusťte si Skying.
Hodnocení: 10/10
Žádné komentáře:
Okomentovat