Tento rok snad většina velkých kapel přivedla na svět nějaké své potomky např. Foo fighters, The strokes, Noel Gallagher, Subways, Arctic Monkeys atd... K nim si můžeme také přidat kapelu, která je celosvětové známa a minulý rok nás navštívila na Open Air Festivalu. Kluci nebo spíš panové pocházejí z Leicesteru a jejich styl se dá zařadit do alternativního british až electric popu. Často jsou přirovnáváni k Primal scream nebo k srdci british popu - kultovním Oasis. Proč zrovna k Oasis? Je to jednoduché, mají totiž velice podobný styl zpěvu: tvrdý a sebejistý. Podobně jako Oasis působí i při vystupování. Nikoho snad teď nezaskočí, že mají vzájemné, velice vřelé přátelské vztahy, a když je čas a chuť, tak si s nimi na koncertu zahostuje i samotný Noel Gallagher. Tak co? Už víte, kdo je v naší hádance schovaný? Ano, jistě, jsou to britští Kasabian!!
Pro mě je to kapela, ke které mám úctu a respekt, snad se ještě nikdy nestalo, aby Kasabian vydali špatnou nebo průměrnou desku. Ve světě je takových kapel velice málo. Štěstí nebo obyčejný um? Myslím, že od všeho trochu. Je zajímavé, ale i Kasabian mají vztah k naším dějinám, konkrétně narážím na písničku Club Foot z jejich debutového alba Kasabian, která pojednává o vpádu sovětských vojsk během maďarského povstání a upálení Jana Palacha.
Samozřejmě i život všech členů se neobejde - jako u Oasis a mnoha dalších - bez divokých večírků a drog. V posledním rozhovoru se ale Sergio dušoval, že už je to jiné a i kajícně přiznal, že se choval dříve jako utržený ze řetězu. Člověk přece nemůže pořád jen filosofovat a skládat oduševnělé texty že?
Deska se jmenuje jako masožravá potvora z jurského parku… Tyranosaurus?… Ale ne, její název obsahuje jméno jiného masožravého dinosaura, a to po Velociraptora. Co se týče instrumentální stránky desky, musí se uznat, že nenudí, ba co více – ona, přátelé, baví!! Bicí se neženou do zbytečných krkolomnosti a jsou příjemně stále až hypnotizující a hypnózu neruší ani občasné přechody. Souhra kopáku a snaru a jejich nazvučení to celkově dotváří k dokonalosti.
Místy konkrétně v I hear voices a Switchblade smiles klávesy připomínají německé Kraftwerk, ale jen zvukem, ne partiturami. Kasabian na tomto albu, přecházejí od lehkých kytarovek, po takzvané „stadionovky“ až po elektro. Znalcům by se však možná nelíbil obšlehnutý kytarový a basový riff ve sloce písničky Man of simple Pleasures.
Když vezmu skladby jako takové, těžko najdu na playlistu nějakou, která by se nějak ztrácela v mlze. Všechny vytvářejí celek stavějící kostru Velociraptora. Pánové se na této desce přiblížili písní La Fee Verte samotným Beatles. Tato píseň jako by z oka vypadla beatlesovským skladbám z pozdějšího období seržanta Pepře. Osobně bych ji ohodnotil jako typicky lennonovskou písničku. Celá písnička dojíždí v mírně psychopatických zvucích, které plynule přecházejí do odpíchnutého elektra (Velociraptor), to znamená - do úplného protipólu. Jistě, každá kapela má ráda, když někde hraje a obecenstvo ji doplňuje v refrénu nebo kdekoliv jinde, aby to prostě mezi kapelou a posluchači fungovalo. Naplněním tohoto přání by mohla být skladba Re-wired, která dohoní člověka až do extáze slovy: Hit me! Harder! I´m getting re-wired/ I flip the switch that make you feel elektric/ Even! Faster! Than before… Při poslechu Goodbye kiss se člověk vnoří do bijáku z 30. let a pomalu klouže po melodii s Mae West. Co k tomu říct? Snad jen to, že tato písnička má všechno, co správná romantická písnička mít má, a to bez sklouzáváni do romantickými rekvizitami maskovaného, kýčovitého bahna. Ani skalní fanoušek se nemusí bát. I na této desce si najde pro Kasabian typickou skladbu, a narazí na ni vlastně hned ze začátku - mluvím o Days are Forgotten, která nese čitelný podpis Sergia a jeho party.
Jediné, kromě zkopčené linky od Gorrilaz, lze tomuto albu vytknout jen to, že je na něm tolik dobrých a kvalitních skladeb, až je to trochu rozmařilé – jednoduše: obdivuhodný a bezchybný výkon ve štědrém dávkování. V posledním rozhovoru pro NME řekl Sergio, že se cítí, jako by celé album nesložil on sám, ale spíš nějaký duch. Ráno se probudí a pouští si, co minulý den složil, a říká si: „Kdo to udělal!!“ Co dodat? Ať už to složil sám Sergio nebo nějaká reinkarnace Mozarta, je to sakra dobré a jestli další album bude ještě lepší, začnu možná pochybovat, zda jsou Kasabian obyčejní smrtelníci!
Hodnocení : 10/10
Žádné komentáře:
Okomentovat