Nikoho moc nepřekvapí, když řeknu, že Dezorient expres je zatím vrcholné album Prago Union. Pokaždé, když Prago vydalo nějaké album, ať to byl Dezorient expres nebo HDP, tak si na něj fanoušci museli počkat pět let. Těžko říci, jestli to dělal Kato pro to, aby fanoušky pořádně navnadil, anebo si s tím prostě chtěl jen důkladně pohrát. Třebaže alba od sebe dělívala poměrně dlouhá odmlka, pokaždé se to vyplatilo. Alba byla jak textově, tak instrumentálně dobře zpracována. Zbytečně neupadávala do hip-hopového klišé a lá 50 Cent anebo bezduchého vykřikování „slov“ do tmy - jako například „Hej hou“, „Jou motherfucker“, nebo již do archeologických měřítek vyčpělého „Yeah baby“. Proto mě polil pot poté, co jsem se dozvěděl o vydání nového alba Prago Union - poeticky nazvaného V barvách. Abyste dobře chápali můj údiv, tak tato deska vznikla pouhý rok po úspěšném albu Dezorient expres! O to více jsem byl napnutý, jaké to celé album bude a jak bude znít.Album se motá okolo barev, jak už nám název desky napovídá. Kato opravdu roztáčí nálady jako kolotočář děti na řetízkáči. Hned otvírací Černobílá není jen dvoubarevná, ale tak jako celá deska barvami přímo hýří. Při poslechu jsem se ani jednou nenudil, tím pádem jsem nebyl ani nucen přeskakovat skladby (což se mi stává jen hodně zřídka a myslím, že nejsem jediný, kdo to tak má). Deska sice má pár slabších momentů (či spíše písniček), což je možná jediná věc, které se dá dát nějaký ten minusový bod. Ale u Kata i „slabší“ písnička je pořád nad standardem ve srovnání s českou rádoby hip- hopovou tvorbou. Jak už jsem se zmínil, skladby jsou barvité a různorodé. Jsou z nich slyšet optimistické, melancholické i depresivní nálady. Každá písnička nese jméno po nějaké barvě, jež se vyskytuje v našem barevném světě např. černobílá, černá, červená, modrá, žlutá nebo bílá. Zajímavé je, že každá barva má text, který ji tak či onak vystihuje.Písnička Červená vtáhne doslova člověka do děje a má pocit, jakoby se ocitl v hororu (určitě bych si jí nepustil někde sám v noci). Totéž platí o Černé, ačkoliv ta má spíše depresivní ráz, trochu hraničící s psychotikou. Člověk má pocit, že se na něho valí nepřeberné množství slov, které ho co nevidět (nebo spíše - co neslyšet…) zavalí. Úplným opakem je Bílá, která se nese v odlehčené melodii a rýmech: „Jsem primář Bolíto, vítej ve špitále, dopij to Mochíto, všeho moc na mále, sem tam se pacient probudí až na sále, nech všechnu čest, ale furt lepší než v penále“. Typicky Katovskou skladbou je však na téhle desce Složená. Kromě obratného smečování rýmem vytvořil Kato epický děj (v čele s panem Žlutým), jenž upoutá hned na první poslech. Že by rapující Agath Christie? Je vedená směrem, který jsme znali u Chaozzu. Mezi mistrovská díla patři také věc nesoucí výstižné jméno Vybarvená - Kato probírá svůj minulý i budoucí život se sobě vlastním, mírně úsměvným nadhledem. V textu člověk může najít mnoho odkazů na texty Chaozzu nebo Prago Union, např. velice povedený obrat a Katovu perličku: „Jestli je život pes, tak aspoň víš, že máš nejlepšího přítele věrnýho jenom tobě“. K tomu všemu má tahle věc i úderný refrén. Co více si může člověk přát? Co se týká instrumentální části alba, není co vytknout. Všechny skladby mají zajímavé aranžmá, jsou různorodé a neutápějí se zbytečně v hip-hopovém stereotypu. K plusům také počítám, že občas najdeme vtipné vložky mezi písničkami např. Felixe Holzmanna nebo Cimrmana, které člověka pobaví a nepůsobí to tam nijak křečovitě. I textová stránka je uspokojivá. Kato je mistr, má bohatou slovní zásobu, volí dobře slova a dává jím život. Dovolil bych si ho nazvat novodobým básníkem.
Hodnocení: 9/10
Žádné komentáře:
Okomentovat