Autor: Míra
Předem bych jen chtěl říct, jakej je mike borec a jak ho obdivuju. Je to obyčejnej cápek z předměstí, kterej rád kecá o obyčejných poblémech s holkamama a se životem. Nastartoval svoji kariéru dost slibně. Když v roce 2002 vyšlo album Original Pirate Material tak jsem u toho nebyl, náhodně jsem ho objevil, když jsem listoval ve filtru, bylo to jedno s posledních čísel a bylo tam 200 nejlepších alb za posledních 10 let (2001-2010) no a náhodou jsem ho hned objevil na prvním místě. Nějaký the streets a ještě k tomu hip hop. Čekal sem tam teda něco jinýho, ale poslechl jsem to a nezaujalo mě to. Dal jsem tomu ještě šanci a láska byla na světě. Nabušený texty o moderním životě a celkové ironii života. Některé texty přímo apelovaly na špatnost celé společnosti (Turn The Page), některé zase braly všechno s nadhledem (Irony of it all) a některé prostě byli vtipné (Don`t Mug Yourself). Po textové stránce prostě bomba, po hudební taky solidní záležitost. V Británii malá revoluce, v Česku málokdo znal, protože lidi tady měli strašně moc práce s tim poslouchat Kabáty, Billa, Landu a bůhví co ještě, jenže čas šel dál a Mike vydal další tři placky. Pořád kvalita, ale na originál to nemělo. Na poslední desce už zněl trochu znuděně, což nám napovídá i název desky. Na novince Computers And Blues je to trochu jiné. Mike vydělal od roku 2002 solidní prachy a už nám nevypráví o takových problémech jako na první desce, o problémech, které i nám jsou blízké, už to není tak sirový, už to není hned tak z první ruky, jakoby zmoudřel a trochu se začal nudit, protože deska není tak naléhavá jak bych očekával. Ale na druhou stranu pořád je to ten samej Mike, kterej nám vypráví od srdce, pořád je to ten skvělej textař a jeho hudební projev se od první desky taky celkem solidně pohnul, místy trochu mix taneční hudby, náznaky bluesové pohody a do toho nějaký ten ženský vokál, ale nic vtíravého a to si cením obzvláště v dnešní době, kdy většina lidí poslouchá rádio Kiss (zkuste na rádiu Kiss najít písničku, která není vtíravá a budete ode mě osobně odměněni)a hudbu samotnou bych nejlépe vyjádřil pomocí názvu alba. Nejlepší kousky alba pro mě osobně Without Thinking, On the roof of your car a textově vtipná OMG. Hlavně jako celek je to hodně zábavná deska, která chytne a nepustí, od poslední desky je to zlepšení. I v měřítku The Streets je to hodně povedená deska, která si najde příznivce a Mikeho vyprávění od srdce je prvek, kterej nemá žádná jiná kapela. V rámci hiphopu, kde každej je nejtvrdší gangsta a má kolem sebe bitches a spoustu ještě větších blbů fanoušků, který se to snaží napodobit, je Mike prostě jedinečnej a jenom vypráví o svých problémech a to se nám na něm líbí. Do budoucna jsou ovšem špatné zprávy, podle jeho slov tohle měla být poslední deska a teď se chce vrhnout na film. Na jednu stranu škoda skvělého umělce, kterej tak trochu změnil vnímání hiphopu, ale na druhou stranu se říká v nejlepším přestat. Pokud by byla příští deska špatná, tak raději přestaň Miku, cause life goes pretty slow. Díky.
Poslechnuto na www.grooveshark.com
Jedním slovem: Pohoda (pohodič, chcete-li)
Žádné komentáře:
Okomentovat